Na tříměsíční prohlídku jsme měli naplánované první očkování. Jako správná prvomáma jsem se snažila najít co nejvíc informací o vakcíně, jejích vedlejších účincích a kontraindikacích podání.
No, najít…prostě jsem se zeptala svojí mámy. Dozvěděla jsem se, že hexavakcína je dost drsná, což si matně pamatuju z doby, kdy ji dostal brácha. Každopádně mi kladla na srdce, aby byl Šíma během očkování zdravý a neměl plačící den. Upozornila mě na nežádoucí projevy očkování – kromě horečky také zarudnutí kolem vpichu, vyšší únava až apatie nebo větší plačtivost.
Cestou na prohlídku jsem pořád nevěděla, jestli Šíma hexu dostane, nebo ne. Poslední dva týdny míval zacpaný nos suchou rýmou, kterou stačilo prostříknout vincentkou a vylovit odsávačkou nebo vatovou tyčinkou. Doktorka ho prohlídla a usoudila, že očkování dostat může.
Nenápadně ho píchla do stehna – ani si toho nevšiml! Šímovi došlo, že se něco stalo, až když doktorka jehlu vytáhla. To začal natahovat. Úplně jako by říkal: „Tak to teda ne, mami, to jsme si nedomluvili!“ Pak si ale vzpomněl, že je už velký kluk, tak plakat přestal. Netrvalo to ani půl minuty.
„Tu náplast mu doma při dalším přebalování můžete sundat, ale klidně ji tam nechte do večera. Hlídejte mu teplotu, pravděpodobně bude mít zvýšenou. Nastoupit by to mělo nejdřív za šest hodin, zítra touhle dobou už by to mělo být zase v normálu. Kdyby něco, tak volejte.“
Šíma byl v den očkování spavější než obvykle – usnul po každém kojení a nevydržel si hrát tak dlouho, jako obvykle. Po deseti hodinách jsme mu poprvé měřili teplotu: 37,1 °C. Matouš už měl pro jistotu nastudované podávání Paralenu pro děti. Ten ale nebyl vůbec potřeba, nejvýše se Šímova teplota dostala na 37,4 °C, 14 hodin po podání. Už za čtyři hodiny ale měl normální teplotu 36,5 °C. Vpich jsem ani neviděla. Náplast mu sundaval Matouš, a když jsem přebalovala já, nebylo po jehle ani vidu.
Další den už byl zase stejně čilý jako předchozí dny. Nepřišel mi ani unavenější, ani plačtivější. Teplota zůstala normální.