Já: „Tak mi ho prosím před kojením zabal, abychom ho nemuseli budit, kdyby usnul…“
Při kojení usnul. Jdeme spát. Šíma: „águaaaaaaa éooo“
Matouš: „Hm, super.“
Jdeme si s ním povídat.
Matouš: „Tak Šímo, povídej si s maminkou, já jdu spát! Na dnešní čísla půl hodiny fakt čekat nebudu #covid“
Já: „Jé, on se poblil!“
Matouš: „Šimoneeeeeeeeeeee já jdu zejtra do práce!“
Šíma utřenej. Matouš: „Tak pojď, ještě si zkusíme odříhnout. No výborně. Škytavka!“
Šíma zabalenej v suchý osušce. Matouš ho pokládá. „Ty vole tři minuty! Seru na to, ať si Prymula strčí ty čísla třeba do prdele, jdu spát!“
Šíma: 😈😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭😭
Matouš: „Jak se maminka snaží vyignorovat tvůj pláč! Víš co? Já tě pochovám. A teď si pamatuj, kdo tě má rád! Kurva už je jedna. Jestli tam Prymula nemá ty čísla minutu po jedný, tak ať si mě nepřeje! Já musim do práce. Pak má ta ekonomika šlapat, když tady půlka národa čeká na jednu v noci na ty debilní čísla!“
Matouš: „Počkej to mi chceš říct, že dneska není 6 tisíc? Tak to je hovno exponenciála! Kde se ten virus učil matiku?? To posrali teda…“