B|R|N|O – Den 3/3 – Jak Být Matkou

Na začátek musím napsat rychlé přiznání – píšu s desetidenním zpožděním. Někde jsem něco chytla (ehm na rozhledně) a po návratu z Brna jsem den ležela s bolestí všeho, další dva dny mě bolela hlava a do teď smrkám 😀 Takže pokud narazíme na nepřesnosti, tak je velkoryse přejdeme 😀

Ráno jsme se ani nesnažili vstát brzo a vytlouct ze snídaně maximum. Snídaně jsou totiž do desíti a my se musíme do jedenácti zdekovat z hotelu. Tak co bychom spěchali 😀 Navíc po včerejších 12+ kilometrech v terénu jsme byli ušlapaní. Já být Matoušem, tak spím až do dvanácti 😀 Já byla ráda, že jsem odnosila sebe, on navíc tahal 17 kilo na zádech.

Šíma si dneska na snídani sednul do dětské židličky a hodinu se živil rohlíky a dalamánky, nic jiného nechtěl, tohle mu stačilo 😀 U stolu za námi seděli lidé s dost pronikavými hlasy, tak na ně byl Šíma celou dobu otočený a pozoroval je 😀 V podstatě seděl v židličce obráceně 😀 Po snídani kluci vyrazili napřed, protože se Šíma pomalu dostával do svého ječícího živlu. Já mezitím trochu poklidila chlívek, a pak jsem šla za nimi. Šíma si prohlížel rybičky v akváriu, tak nám s nimi i trochu zapózoval do kalendáře 😀

Sbalili jsme si věci a odhlásili se z hotelu. Podle plánu jsme nechali na hotelovém parkovišti auto (😇) a vyrazili jsme jedničkou daaaaaaaaaaleko až na Mendlovo náměstí. Odtamtud jsme v podstatě jenom šplhali nahoru počínaje ulicí, které říkáme San Francisco. Ten sklon byl šílený, ulice je dlouhá 140 metrů a nastoupali jsme na ní 20 metrů! To je podle mých výpočtů sklon 14 %, což je určitě hodně.

Odměna za vyšplhání San Francisca byla skvělá – přímo nad ní bylo dětské hřiště s houpačkami. Zkontrolovali jsme zákazovou tabulku, která vůbec neomezovala věk ani hmotnost dětí, tak jsme se šli zhoupnout 😁 Houpali jsme se jako za mlada, předháněli jsme se, kdo se rozhoupe víc, Matouš pak i skákal dolu 😂 Je to zlatý hřeb jak výletu, tak našeho časosběrného videa 😀

Potom jsme pokračovali ve výšlapu na Špilberk. Těsně pod vrcholem jsme si dali pauzu, při které jsme pozorovali vrtulník vzlétající ze střechy nemocnice u svaté Anny. Od hradu byl krásný výhled na ne až tak krásné Brno (jsem trochu rozmazlená z pražských výhledů, přiznávám…nicméně Brno mi zase přijde pěknější z úrovně ulice).

Udělali jsme pár fotek, selfíček, videí a šli se osvěžit do místní restaurace. Počítali jsme s vysokohorskou přirážkou, ale nepočítali jsme, že budeme tak dlouho čekat, než si od nás servírka vezme objednávku, než nám přinese pití, a než nám přinese účet 😀 Lidé, kteří přišli až po nás, dostali dřív hotové jídlo, než jsme my dostali pivo 😀 Na druhou stranu jsme zase měli víc času koukat na sesbíraná videa a fotky 🤷‍♀️ Nikam jsme nespěchali. Sice jsem se ráno pořádně najedla a dala jsem si jen malou jedenáctku, ale přece jen jsem vyvinula nějakou fyzickou námahu a nejsem zvyklá na alkohol…takže jsem si cestou dolu přišla jako nalitej turista 😀 Zase mi bylo 16 18 😀

Když jsme došli na Svoboďák, usadili jsme se na zahrádce Zlaté lodi. Hned se nás ujala hbitá servírka, pomohla nám najít místo pro kočárek a nabídla nám džbánek vody (ehm za 70 korun litr vody s pár lístky máty 🤣). Na Brno jsem se těšila i z toho důvodu, že se o něm říká, že je to centrum gastronomie. Bylo mi hned jasné, že se do žádných super podniků nemáme šanci s kočárkem dostat, ale doufala jsem aspoň v něco! 😀 A ve Zlaté lodi jsem myslela, že nějakou gastromňamku seženeme. Matoušova svíčková byla docela v pohodě (jenom!) a můj BBQ burger byl spíš jenom BBQ s trochou burgeru. Asi si ty gastro zážitky schovávají do menších turistických pastí 😀 Aspoň Šíma byl spokojený – stejně jako včera měl i dnes připravenou snídani z domova až během dne 😀

Po jídle jsme vyrazili na nákup suvenýrů – stačilo nám Tesco expres a knihkupectví Dobrovský 😀 Vzali jsme domů a babičkám Starobrno, moje ségra dostala navíc i magnetku na lednici 😁 (Když ji dostala, poslala mi fotku jejich lednice – jsou na ní samé pohledy se Šímou 🥰)

Než jsme sedli do auta, rozhodl se Šíma, že je čas na 💩, tak jsme využili ještě prázdný kufr auta (čekal na kočárek) jako improvizovaný přebalovák 😀 Pak jsme sedli do auta a vyfrčeli jsme z Brna.

Tohle byla naše první rodinná dovolená. Byla naprosto úžasná! 🥰